Velikonoční (ne)ladění

Letošní velikonoční svátky byly plné zvláštností, protikladů a tradic-netradic. Přestože to ještě před pár týdny vypadalo, že se touto dobou budeme opalovat na zahradě a smáčet se v bazénku, přihnal se severní vítr a zhatil plány na předělávky zahrady, procházky prohřátým lesem a také na velikonoční náladu.

Tenhle rok prostě přišly "svátky jara" moc brzo. Na Zelený čtvrtek jsem uvízla ve sněhové vánici v autě a čekala jsem 3/4 hodiny na pomoc mého chrabrého manžela, zatímco mi v prochládajícím autě mrzly nohy. Ani kopřivy do nádivky pořádně nestačily vyrůst, musela jsem si vystačit se špenátem a zaexperimentovala jsem s rukolou. Výsledek byl dobrý, a pro někoho příliš štiplavá a výrazná rukola tepelnou úpravou zjemní a chybějící kopřivu může směle nahradit.

Ještě štěstí, že jsme s kamarádkou před pár týdny naplánovaly, že přijede s rodinou na víkend, jako roztěkané matky netušíce, že zrovna na něj připadají Velikonoce. Chybějící sváteční náladu a chuť zdobit byt jsem přetransformovala na úklid a plánování pokrmů a programu pro nás a hosty - čtyři dospělé a čtyři malé děti. Jelikož jsem se prakticky do poslední chvíle před příjezdem návštěvy věnovala tomu, aby vše bylo připraveno, stihla jsem po odhození mopu pouze vyměnit ve váze odkvetlý zlatý déšť (pro štoury zlatici:-) za nové větvičky a naházet na ně vaječnou výzdobu.

Víkend s dětmi se moc povedl, přestože počasí připomínalo prosinec. Stihli jsme návštěvu DinoParku i Velikonoční trhy v Plzni na náměstí a posezení v kavárně. Poklidné užívání si kofeinových nápojů a sladkých zákusků lehce zakalila pouze malá událost na kavárenském WC. Mobilní telefon vypadlý ze zadní kapsy kalhot mé kamarádky se v záchodové míse zasekl natolik, že nešel vyndat jinak než kleštěmi přinesenými obsluhou kavárny. Po pobytu ve vlhkém prostředí a zásahu kleštěmi se stal telefon nepoužitelným, ale SIM karta byla zachráněna a nakonec jsme konstatovali, že nemá cenu plakat nad rozlitou vodou ze záchodu.

Photo © Inthenook

Víkendové jídlo se, myslím, také vydařilo. Návštěva přivezla výborné holandské sýry a uzená kachní prsa k vínu, vlastnoručně vyrobeného beránka a obarvená vajíčka. Já jsem připravila zmíněnou rukolovou nádivku a pomalu pečenou jehněcí plec na rozmarýnu a česneku s bramborami a glazovanou mrkví. Oproti jehněčí kýtě, s kterou už jsem měla zkušenost, má jehněčí plec jemnější maso a navíc si člověk může připadat velmi zkušeně, když mu řezník před zraky ostatních zákazníků balí celou přední jehněčí nohu.

Pomlázku upletli tatínci v pondělí v půl jedné v noci po pár sklenkách bílého vína a děti ráno nalepily obtisky na uvařená vejce. Přestože jsem letos předvelikonoční přípravy zanedbala a venku se honila jedna sněhová smršť za druhou, sváteční dny se nakonec díky skvělé návštěvě a dobré zábavě vydařily a byly to jedny z nejlepších Velikonoc!

A jaké byly vaše Velikonoce?

Pěkné dubnové dny,

Tereza