Ještě nikdy se mi snad nepodařilo vyrazit 4. prosince do luhů a hájů a přinést třešňové větvičky, aby v teple a vodě na Štědrý den rozkvetly. Tento rok mi to dokonce přišlo nepatřičné, když na začátku prosince byly jiřiny a okrasné tabáky na zahradě téměř v plném květu a dozrávaly další maliny.
V lednu už mě ale zase začnou svrbět prsty, vytahuju časopisy a knihy o zahradě a hlavou mi běží plány, co zas kde na jaře rozryju. Stýská se mi po husté zeleni a barvách, které v teplejší části roku zdobí mou zahradu a mám potřebu přinést něco k zelenání i domů. Občas zakoupím, nebo od někoho obdržím pokojovou rostlinu, ale protože jsem vrah citlivé domácí flóry, vydrží u mě jen ty nejodolnější.
Jednou z takových pokojovek je třeba trochu přehlížená kalanchoe neboli kolopejka, která má tučné listy, krásnou zelenou barvu a hlavně nádherně opakovaně kvete roztomilými, různě barevnými kvítky, většinou v odstínech růžové.