Od zítřka nevařím!...

...oznámila jsem mému muži poté, co jsem se vrátila od svých rodičů, kde jsem zanechala naši mladší ratolest. Tuto větu jsem tedy myslela vážně pouze po tu dobu, co budeme doma bez dětí. Starší dcera už byla na týden pryč s "druhými" babičkou a dědečkem a nám nastaly prázdniny!

Zaneprázdněné prázdniny

Nestíhám, nemám čas, mám moc práce...Obvyklé výmluvy, které se nevyhnou ani mně:-) Místo abych se kochala zahradou, vymýšlela nové recepty, vylepšovala náš domeček a psala o tom příběhy, lítám během dne od jedné "povinnosti" ke druhé a když večer uložím děti, často jdu spát také. 

Jen růžová to může být...

Červen je opravdu ve znamení květů růžové barvy. Zatímco pozdějšímu létu vládne spíše červená, žlutá a modrofialová, začátek letní sezóny patří odstínům od světlounce růžové po tmavou, přecházející do fialova, nebo do červena. Jenom moje zahrada je této barvy teď plná.

Nebe pláče a země se raduje...

Zase prší, přestože před třemi dny jsme padali horkem jak mouchy. Zahrada si libuje, jen mně se nelíbí, že začalo "lejt" zrovna teď, když se konečně rozhodly rozkvétat pivoňky. Jednak se k nim v dešti nedá chodit "čuchat" a květy plné vody rychle podléhají zkáze. Opulentní nádhera, kterou pivoňky každý rok v časném létě tvoří, tudíž nebude mít dlouhého trvání. Ještě, že jsem si stihla pár květů natrhat do vázy...

Kouzelné kosatce, orlíčkové orgie a švestková zmrzlina

S posunem zahradníkova roku do měsíce června se postupně objevují další květiny, které si zaslouží pozornost. Tohle období patří mimo jiné i dvěma trvalkám, které mají neobyčejně nádherné květy.

První klasickou trvalkou je kosatec, který se sám krásně rozrůstá, některé druhy nádherně voní a jeho květy mohou v půvabu směle soupeřit s tropickými orchidejemi. Na mé zahradě zbylo mnoho kosatců po původních majitelích a druhů je tu opravdu hodně. Jediná nevýhoda je v tom, že rostou různě vedle sebe a po odkvětu si nikdy nejsem jistá, který je který. Mně osobně to nevadí, jen nejsem schopná kosatec přesně označit, pokud přebývající rostliny chci někomu darovat:-) Kosatce také přebírají štafetu ve vůni po konvalinkách a azalce, které už téměř odkvetly.

Jedno z nejkrásnějších období pro zahradníka...

...nastává ve chvíli, kdy na jaře rozkvete najednou několik rostlin, nebo keřů, které vydávají omamnou vůni. U nás na zahradě toto období právě začíná, protože mám to štěstí a po původních majitelích mi tu zůstala nádherná stará azalka a hned za ní se neúnavně rozrůstá políčko konvalinek. Azalka i konvalinky vykvétají ve stejnou dobu a šíří vůni tak sladkou a opojnou, až se z toho člověku točí hlava. Několikrát denně tak nořím nos do květů a užívám si, protože tohle období trvá asi jen dva týdny. V této době rozkvétá i šeřík, jehož vůni taky zbožňuji, ale chodím ho "čichat" jinam, protože na zahradě mi ještě chybí...

Špagety s česnekem, ančovičkami a sušenými rajčaty (recept pro pracovité ženy)

Než se uvaří těstoviny, omáčka je hotová. Co víc si může žena, či muž na rodičovské dovolené, nebo doma pracující, přát? V dohledné době bude následovat příspěvek o základních surovinách, které mít doma k rychlému stvoření teplého pokrmu. A teď výborný a rychlý recept:-)

Konečně zapršelo! (a trochu o anglických zahradách...)

Před několika lety jsem si neuměla představit, že budu tak netrpělivě vyhlížet déšť a že se budu radovat z toho, když se obloha konečně rozhodne vypustit trochu vody. "Normální" lidé si většinou přejí hezké počasí. Pokud však vlastníte kus země, kde se snažíte vypěstovat něco pro potěchu oka, či ukojení hladu, po delším suchu neustále kontrolujete hloubku proschnutí půdy, rozbíjíte motykou ztvrdlou zem a začínáte si šeptat domorodá zaklínadla na přivolání deště.

Found on fatinia.tumblr.com

Velikonoční (ne)ladění

Letošní velikonoční svátky byly plné zvláštností, protikladů a tradic-netradic. Přestože to ještě před pár týdny vypadalo, že se touto dobou budeme opalovat na zahradě a smáčet se v bazénku, přihnal se severní vítr a zhatil plány na předělávky zahrady, procházky prohřátým lesem a také na velikonoční náladu.

Ztráta hlasu, hovězí po burgundsku a krásné dny...

Před třemi týdny jsem se začala pomalu připravovat na sobotní večeři pro pár přátel, kterou jsem už několik měsíců plánovala. Na termín začátkem března se mi konečně podařilo dát dohromady většinu kamarádů, které jsem chtěla pozvat, abych jim uvařila něco dobrého. Jenže od poloviny týdne jsem najednou začala ztrácet hlas. Něco na mě v téhle zimě-nezimě opět skočila a postupně jsem přestávala mluvit (což je výhodné zrovna pro matky s malými dětmi:-)

Aby toho nebylo málo, musela jsem neplánovaně na vytržení osmičky zubu, který se mi rozlomil a dřel mi zevnitř tvář. Večeři jsem ale zrušit nechtěla, protože jsem se na ni chystala dlouho a hrozně jsem se těšila. Řekla jsem si, že kvůli tomu, abych uvařila,  mluvit nemusím a případnou bolest po zmizelém zubu zaženu příslušnými analgetiky. 

Po zákroku dentisty jsem však naštěstí neměla žádné komplikace a na léčení hlasu jsem zkombinovala všechny možné i nemožné prostředky, tudíž jsem ze sebe první březnovou sobotu večer dokázala vymáčknout i pár vět. K snědku jsem stvořila slaný koláč s karamelizovanou červenou cibulí a kozím sýrem, hovězí po burgundsku a francouzský čokoládový dort. Fotit jsem ke své ostudě moc nestihla, ale večer se povedl a všichni odcházeli přinejmenším najedení:-)

Photo © Inthenook

Další dny se jeden před druhým předháněly v krásném počasí a to nemůžu jinak, než jít hrabat na zahradu. Pro tento rok mám naplánováno asi tak 4x víc zahradních úkolů, než kolik se dá fyzicky stihnout, ale důležité je vždycky s něčím alespoň začít:-) Po zimě jsem "zahradně nevybitá", proto na ní pak trávím hodně času, čímž trpí "vnitřní" domácnost. Podezřele se doma množí nepořádek, který nestíhám kvůli práci na čerstvém vzduchu uklízet. Procházky v lese s dětmi a se psem se začínají díky teplejšímu počasí prodlužovat a v přírodě se objevuje víc věcí, které se dají obdivovat...

Photo © Inthenook

O tomto víkendu mělo být podle věštců z meteorologických stanic ošklivo, ale prakticky celou sobotu svítilo sluníčko a bylo teplo, velká část dne se tedy už dala trávit venku. Protože se mi nechtělo vařit v kuchyni, vynesla jsem ven stolní gril a k obědu byla BBQ kuřecí křidélka, pokrm to oblíbený ve Státech Spojených. Děti s tatínkem pak vytáhli petanque, zatímco já jsem se s vervou vrhla do terénních úprav záhonů a mezitím jsem jen tak mimochodem vyzkoušela další nový recept z mé milované staré kuchařky - Sušenkové hrudky. V budoucnu se tu objeví recept, jsou geniálně jednoduché a moc dobré.

Photo © Inthenook

Krásné (už konečně!) jaro přeje 

Tereza

Pondělní květy...

V pondělí bylo tak nádherně, že nešlo nevyrazit ven na sluníčko. Při té příležitosti jsem opět nedočkavě obešla zahradu a zkoumala, co už by se mohlo klubat ven z prohřívající se země. 

Na první pohled je zahrada stále smutně holá, zelenají se jen jehličnaté stromy a na některých místech se hlásí nová tráva. Při bližším ohledání jsem ale objevila přímo záplavu květů. Je však potřeba sklonit hřbet a zadívat se na zem poměrně zblízka.

Předjarní rašení

Ještě nikdy se mi snad nepodařilo vyrazit 4. prosince do luhů a hájů a přinést třešňové větvičky, aby v teple a vodě na Štědrý den rozkvetly. Tento rok mi to dokonce přišlo nepatřičné, když na začátku prosince byly jiřiny a okrasné tabáky na zahradě téměř v plném květu a dozrávaly další maliny.

 V lednu už mě ale zase začnou svrbět prsty, vytahuju časopisy a knihy o zahradě a hlavou mi běží plány, co zas kde na jaře rozryju. Stýská se mi po husté zeleni a barvách, které v teplejší části roku zdobí mou zahradu a mám potřebu přinést něco k zelenání i domů. Občas zakoupím, nebo od někoho obdržím pokojovou rostlinu, ale protože jsem vrah citlivé domácí flóry, vydrží u mě jen ty nejodolnější.

Jednou z takových pokojovek je třeba trochu přehlížená kalanchoe neboli kolopejka, která má tučné listy, krásnou zelenou barvu a hlavně nádherně opakovaně kvete roztomilými, různě barevnými kvítky, většinou v odstínech růžové.

Něco od srdce: Smažená srdíčka

Svátek sv. Valentýna mě nijak netankuje. Na druhou stranu není během roku mnoho příležitostí, kdy bychom mohli legálně popíchnout svou drahou polovičku k troše pozornosti směrem k nám, případně k přihození drobného daru.

Našeho prvního "Valentýna" jsme s mužem strávili na běžkách na Šumavě, kde jsme pobývali pár dní ještě s několika kamarády. Vzpomínám si, že jsme jeli vedle sebe upravenou stopou a navzájem se ujišťovali, že tenhle svátek je blbost a že jeden po druhém nebudeme teď ani v případné budoucnosti vyžadovat romantické výlevy.

Pochoutka pro zimní období: Vepřové kostky s kapustičkami

Zbožňuju omáčky. Ráda je vařím a ráda je pak i sním. Nemusí to být zrovna ty české, plné mouky a smetany, ale vyhledávám a zkouším omáčky napříč celým světem. Od hovězího po burgundsku přes chilli con carne po různé typy indického pokrmu "korma", což jsou rozličné druhy dlouho dušeného masa ve více či méně pikantní kořeněné omáčce. 

Co s vánoční výzdobou po Vánocích?

Jasně...Tu, co podléhá zkáze, vyhodit, trvanlivou uložit do krabice, kde vydrží do příštích Vánoc. Některé kousky je však trochu škoda balit, protože nemusí působit zas až tak vánočně a můžou zdobit byt ještě nějakou dobu po ukončení "svátků klidu a míru". V první řadě světýlka. V dnešní době LED technologií je možné si nakoupit mraky světýlek a není třeba se bát účtů za elektřinu. Velké množství vánočních světýlek a řetězů nemusí být ve "vánočních tvarech" sobů a vloček. 

Světelnými řetězy se dá krásně dotáhnout interiér, vnést světlo a zajímavou strukturu do nudných koutů. Pokud jsou navíc na baterky, můžou se pověsit prakticky kdekoliv! 

Podobně to platí i u vánočních svícnů. Jelikož tyto Vánoce byla v kurzu zlatá a bronzová barva, vyskytovalo se v jejich odstínech všechno možné. Já jsem si na bronzové trochu ujela a nakoupila několik svícnů, které mě pořád nepřestaly bavit. Tahle barva (spolu se zlatou) hezky odráží světlo svíčky a zajímavé tvary vrhají krásné stíny. Nemají ani "úplně  vánoční" motivy, takže se dají použít celoročně (hvězdu jako vánoční motiv neberu, ve skandinávském designu se to hvězdami hemží celý rok:-).

Po Vánocích jsem nevyhodila ani origami. Respektive origami stromečky. Pořád stojí na svém místě u okna, i když výzdobu kolem už jsem vyměnila. Pinterest se hemží návody na jejich výrobu, je to poměrně jednoduché (např. na Krokotak.com http://krokotak.com/2013/11/fold-a-fir-tree/. V zelené barvě na mě působí spíš jarním dojmem. Zajímavé jsou i stromečky černé, pro milovníky černobílých kombinací v interiéru.

Photo © Inthenook

Zimní houby

Za domem na špalku na dřevo se nám opět letos urodily zimní houby. Špalek pochází z ořešáku, který jsme bohužel kvůli stavbě domu museli porazit, což jsem hořce oplakala. Ořechy sice neměl nic moc, ale velmi příjemně se pod ním sedělo. Ořešák však na nás nezanevřel, naopak nám prostřednictvím špalku posílá úrodu hub v době, kdy je jich v lese pomálu. Tento rok už se na něm objevily dokonce dva druhy. "Jidášovo ucho" už vyráží asi třetím rokem, na stále větší ploše. V asijské kuchyni je známé jako "černá houba", pod tímhle názvem se dá sehnat ve vietnamským krámcích v sušeném stavu.

Na druhé straně špalku letos navíc vyrašila další nádherná houba, jejíž jméno jsem ještě nevypátrala (vypadá to na penízovku sametonohou), ale jistě bude taky jedlá. Mykologové totiž tvrdí, že v zimě je hub sice málo, ale zato jsou prakticky všechny jedlé, nebo aspoň nejsou jedovaté:-). Tak s chutí do toho! Jen se bojím, když to takhle bude pokračovat, nebudeme mít příští rok kde štípat dříví...

 Photo © Inthenook

Nedělní vycházka za humny...

Photo © Inthenook